Když jsem včera večer vkládala na blog jarní obrázek
a
stěžovala si,
že nemáme sníh,
netušila jsem,
že za okny už nějaká ta vločka poletuje.

Takže nám to tu přes noc pocukrovalo.
I se oteplilo.
Momentálně je mínus šest + trošku vítr.

A už se solilo.
Chudák naše Ťapka ráno poskakovala na třech ťapkách.

A ve městě je kalamita.
Volal to nějaký kolega mému mužíčkovi.

Tož mrkněte na tu našu kalamitu:

Kde jsou ty časy, kdy se do města jelo na lyžích, bo jinak nešlo.
Ale to bych musela odečíst skoro 45 let a přesunout se do jiného města.
Do Martina.
Jóóó, to byly zimy.
Ba i později.
To jsem byla na střední a vyhlásili uhelné prázdniny.
Zamrzl i Váh a my byli na něm bruslit.
A když jsem chodila na vejšku,
tak jsem byla jednou pozvaná mou spolustudující do Bardějova.
A v neděli jsme jely vlakem do Bratislavy.
Z Popradu vlak vyrazil kolem poledne.
Do Bratislavy byl plánovaný příchod před 22-tou hodinou.
Skutečný příjezd byl v sedum ráno.
Šly jsme si vyzvednout potvrzení o meškání vlaku
a
místo do školy jsme jely na intrák.
Hajat.