Jak jsem tak fotila a rozhlížela se, co ještě cvaknout, spočinul můj zrak na jednom podivném "zátiší":

Běhání po doktorech nemá konce.
Občas mám nějaké vyšetření u doktora, který působí ve městě.
To pak chytnu příležitost za pačesy a někam skáknu.

V pondělí jsem takto byla u doktora v pozdějších odpoledních hodinách.
Bylo pod mrakem, ne moc velký hic.
Tak jsem chtěla po absolvování "nezbytnosti" něco málo nafotit.
Když jsem však od doktora vylezla, venku to vypadalo na konec světa.

Krom hezkých zážítků ze samotného cestování,
dnes už vzpomínek na setkání s několika netovými kamarádkami,
spousty snímků
i

Likviduji resty a konečně zveřejňuji další psaní z cest.
Kdo nečetl, pod tímto článkem jsou předcházející části.
Tou poslední bylo povídání s názvem "Co se do vyprávění nevešlo".
Vzpomněla jsem tam na Miru a babi Maňasovou.

Již jste si mohli něco málo přečíst o mém nedávném krátkém putování.

Původně jsem celé to povídání chtěla nazvat jinak:
"Kterak jsem Hospodyňku na Moravě hledala a nenašla"

A co se nám do vyprávění nevešlo?

Třeba hrnečky

Mnozí toužebně očekáváte minulou neděli avizovanou baštu.
Jen malá poznámka úvodem:

Předcházející povídání jsem ukončila tím, jak jsem fotila západ slunce.

Z výletu na Bouzov,
který jsem popsala ve dvou částech,
( první a druhá )
jsem si "přivezla"

Další povídání o naší spanilé jízdě začnu nakouknutím do

Určitě čekáte, že po rozkliknutí článku se na vás usměje nějaký hezký snímek z Bouzova.
Omyl.

V článečku "A přišel i kouzelník" jsem naznačila něco o mém minulovíkendovém putování.

Dnes se konečně dostávám k tomu, abych o naší spanilé jízdě něco napsala.

Toto oko nás provázelo